Překvapivé zjištění Vědci zjistili, že se některé stonožky potápí za potravou

Některé druhy stonožek zřejmě značnou část svého života místo na souši aktivně tráví pod vodní hladinou, kde mají zajímavé příležitosti k lovu potravy. Nasvědčuje tomu překvapivé pozorování speleologů, kteří na stonožky druhu Lithobius matulici narazili hluboko v zatopených jeskyních. Svědectví jeskynních potápěčů, které může zásadně změnit pohled zoologů na stonožky jako na převážně suchozemské živočichy, je důležitou součástí nové studie odborníků z Maďarského přírodovědného muzea, Univerzity Loránda Eötvöse v Budapešti a z katedry ekologie a životního prostředí Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Výsledky studie zaměřené na stonožky byly publikovány v odborném časopise ZooKeys.

Stonožky žijí na souši již více než 420 milionů let. Zoologové je obvykle považuji za půdní živočichy, protože většina druhů obývá svrchní vrstvy půdy či žije pod kameny, dřevem a v listovém opadu. Podle dosavadních zkušeností se stonožky vodě raději vyhýbají. Výjimkou jsou pouze některé druhy, které žijí například v záplavových oblastech a které sice dokáží přežívat ve stavu strnulosti pod hladinou až několik dní, nicméně před velkou vodou volí útěk. „Jen některé pralesní stonohy umějí plavat a při vyrušení se schovat na dně potoka. Také asi tři procenta druhů zemivek žije na skalnatých mořských pobřežích v přílivové zóně, kde při odlivu hledají potravu a příliv přečkávají v úkrytech na dně,“ uvedl spoluautor odborného článku Ivan Hadrián Tuf.

Speleologové z Maďarska ale nedávno v jeskyni Vjetrenica v Bosně a Hercegovině pozorovali stonožky v trvale zaplavených částech jeskyň a některé se jim k radosti zoologů podařilo odchytit a zdokumentovat. „Jeden z potápěčů při ponoru sebral stonožku, strčil si ji do manžety neoprenu a strávil s ní pod vodou další dvě hodiny. Až delší dobu po vynoření si na ni vzpomněl, vyfotografoval ji na mělčině a ona mu přitom utekla. To by se zoologovi nestalo, protože ten by zřejmě ponor přerušil a šel ven žasnout a jásat, případně slídil po dalších jedincích“ vysvětlil Ivan Hadrián Tuf.

Zoologové zjistili, že potápěči pod hladinou narazili na stonožku druhu Lithobius matulici. Přibližně ve stejnou dobu speleologové v jiných zatopených jeskyních pořídili videozáznamy tohoto podivného chování stonožek. „Protože se nám dostalo do rukou několik stonožek z této jeskyně, rozhodli jsme se k jejich popisu připojit i hlášení o potápějících se stonožkách. Zajímavé je hlavně to, že se jedná o zástupce starého řádu oněch nejběžnějších stonožek, které pod hladinu dobrovolně chodit dosud nikdo neviděl,“ upozornil Tuf.

Okolnosti nálezu přitom naznačují, že tyto jeskynní druhy vydrží pod vodou velmi dlouhou dobu. Potápěči na ně totiž narazili hluboko v jeskyni a poblíž nebyly žádné vzduchové bubliny. Stonožky podle Tufa zřejmě objevily stejný způsob, jak vydržet dlouhodobě pod vodou, který známe u mnohonožek. Několik jejich druhů se v jeskyních potápí a spásá nárosty řas a sinic. Na rozdíl od mnohonožek jsou ale stonožky primárně predátoři, kteří slídí za kořistí. Potápění tak může být pro stonožky v prostředí jeskyň velmi výhodné, protože kromě suchozemských drobných bezobratlých si mohou ve vodě ulovit například i korýše.

„Bohužel jsou jeskynní populace dravých stonožek podstatně menší než populace mnohonožek. Na analýzu obsahu žaludku stonožek či na případný jejich chov v laboratoři bude třeba chytit více jedinců,“ podotkl Tuf, podle kterého to ale nebude snadný úkol. „Ve skafandru při potápění se drobné stonožky chytají dost špatně,“ dodal s úsměvem.

Stonožka Matuličova (Lithobius matulici) obývá jeskyně v Bosně a Hercegovině. Je slepá, slabě pigmentovaná, dorůstá do délky až 26 mm a má mimořádně protažená tykadla a vlečné (poslední) nohy. Kromě adaptací k jeskynnímu životu zřejmě také dokáže aktivně hledat potravu i v zaplavených částech jeskyní.