Zde může být vaše reklama.

ROZHOVOR Popularizátor dějin Olomouce: Bylo by fajn zažít vysvěcení sloupu na náměstí

Popularizátor dějin Olomouce: Bylo by fajn zažít vysvěcení sloupu na náměstí

foto: Archiv

09. 09. 2024 - 14:05

Není profesionální historik, ale přesto je velkým specialistou na vyprávění o staré Olomouci. Jeho facebookovou stránku Toulky starou Olomoucí sleduje skoro šest a půl tisíce lidí, píše novinové články a spolupracuje s několika redakcemi. A hlavně hledá v archivech, na starých pohlednicích či v knihách. Čenda Šopek je prostě v historii Olomouce jako doma. Požádali jsme ho tedy o rozhovor pro Hanácký Večerník.

Jak vás vlastně napadlo zabývat se historií Olomouce? Není to vaše profese, historii jste nestudoval, neživí vás to, a přesto tomu věnujete velké penzum času.

K historii Olomouce mě dovedl už v dětství můj otec, který se s mými prarodiči do města přistěhoval v roce 1945 z obce Břest u Kroměříže. Bylo mu tehdy pět let, ve městě prožil od dětství celý život, znal ho tedy velmi dobře. Od něj jsem slýchával legendy o záhadných katakombách pod městem, o tajném vchodu v malé kapli sloupu Nejsvětější Trojice právě do těchto katakomb, o podzemní chodbě, kterou chodíval jen olomoucký kat. Znal mnohé tyto městské legendy, miloval jsem je, i když se mi po letech podařilo některé z těchto mýtů vyvrátit nebo uvést na pravou míru. Otec měl zároveň mnoho známých, navštěvoval jsem s ním nejrůznější místa, na které se běžný člověk nedostal. Olomouc jsem proto v mládí vnímal jako jakési tajemné místo, plné starých domů, temných průchodů a úzkých uliček. Dnes se snažím k těmto místům najít jejich příběhy.

Věnoval jste se také historii vodních mlýnů. To bylo dřív nebo později než zájem o historickou Olomouc?

V již zmíněné obci Břest můj prapraděd roku 1913 koupil vodní mlýn na říčce Moštěnce, který ale začal prosperovat až po I. světové válce, také díky významnému chovu koní a dalšího dobytka. Rodina mlýn vlastnila až do jeho znárodnění v roce 1948, po revoluci nám byl už nefunkční navrácen od místního JZD. Jako správce rodinné kroniky zároveň vím, že mí předkové byli v 18. století mlynáři v obci Brumov (dnes Brumov-Bylnice) na Valašsku. Mám k mlynářství vřelý, dlouholetý vztah, i když bez osobních zkušeností. Zároveň na www.vodnimlyny.cz jsem jako garant za olomoucký kraj doplnil přes padesát mlýnů na mapě Olomouce a jeho okolí. Rád navštěvuji mnohdy odlehlá místa, kde mlýny stávaly nebo stojí a ve vzácných případech stále slouží původnímu účelu. Majitelé mlýnů jsou často stejní fandové a po seriózní prosbě rádi provedou mlýnem a pochlubí se dochovanou technologií.     

Bylo v Olomouci hodně vodních mlýnů a jak staré jsou nejstarší zprávy o nich?

Už od dávných dob stávaly v blízkosti města desítky mlýnů, dochoval se jich ale jen malý zlomek, spíše jen pozůstatky a náznaky, že právě v těchto místech kdysi stával vodní mlýn. Nejstarší zmínka je z roku 1213, kdy olomoucký biskup Robert věnoval mlýn i s dalším majetkem filipojakubskému klášteru u starého kostela sv. Petra. Tento mlýn, po staletí zvaný Jakubský nebo také Petrský stával u hradeb pod klášterem, v dnešních Bezručových sadech, v místech, kde od roku 1965 stojí čtyři barokní sochy Herkulů. Je téměř jisté, že mlýn zde stál už dlouho před první zmínkou ze začátku 13. století. V té době už bylo mlynářské řemeslo zavedené, na Moravě začal vodní mlýny stavět svatý řád Benediktinů už v 11. století. Právě oni založili roku 1078 na břehu řeky Moravy klášter Hradisko, je tedy možné, že už tehdy tam stával i klášterní mlýn. Žádných důkazů o tom ale zatím nemáme, první zmínku o mlýně u Hradiska máme až z roku 1249. Jakubský mlýn stával pod hradbami celých 700 let, až do roku 1909, kdy do základů vyhořel a město už ho neobnovilo. Dnes tento mlýn připomíná jen pár opracovaných velkých kamenů v původním korytě Mlýnského potoka. Nejbližší dochovaný vodní mlýn i s původním mlecím zařízením se nachází v městské části Holice.

Je pro laického badatele těžké naučit se hledat v archivech?

Celkem ano, ale naštěstí se v dnešní době dá většina věcí dohledat a objednat ke studiu jednoduše přes internet, takže v tomto ohledu to je snadné. Horší pro mě je, že drtivá většina materiálů je německy nebo ještě lépe staroněmecky, také švabachem, protože většinovým, tedy úředním jazykem v Olomouci bývala dlouhý čas němčina. To je pro mě limitující. Máme ale štěstí na dobré archiváře a historiky, a i když ne všechno se dochovalo, tak materiálů ke studiu je hodně. Proto také vyšlo mnoho kvalitních publikací, které o našem městě vypovídají mnohé. Léta sbírám knihy věnované historii a dějinám Olomouce, staré výtisky i nové publikace, informace čerpám hlavně z nich. Pro doplňující informace je dobrý pomocník Google.

Jak vás napadlo založit stránku Toulky starou Olomoucí? Vyplynulo to nějak z toho, že jste měl už opravdu hodně informací a chtěl jste se o ně podělit?

Této stránce před lety předcházelo publikování krátkých komentářů ke starým fotkám Olomouce, většinou na Facebooku. Díky webové stránce Olomoucký Rej jsem dostal příležitost psát celé články, a to byl skvělý čas pro hledání, bádání a studium. Vždy mě zajímala nějaká přidaná hodnota k určitému tématu, snažím se ho doplnit nějakou související zajímavostí. Stránka Toulky starou Olomoucí byla založena pro archivaci fotek a textů, spojená se sdílením příspěvků věnujících se historii Olomouce. Stále dochází k dalším objevům, a právě snahou Toulek bylo a je sledovat a sdílet novinky, pozvánky a další zajímavosti, které se týkají dávné i novodobé historie tohoto krásného města.

Jak vlastně reagují lidé? Předpokládám, že máte samé pozitivní reakce…

O historii obecně je i díky internetu vzrůstající zájem, je tedy logické, že je zájem i o bohaté dějiny Olomouce. Ostatně Toulky nejsou na FB jedinou stránkou, která se věnuje většinou vojenské nebo třeba dopravní historii města. Milou zajímavostí je, že podle statistiky jsou ženy nadpoloviční většinou fanoušků této stránky. Reakce jsou tedy většinou vstřícné a pozitivní, a i to je důvod, proč naše stránka stále funguje.   

Které olomoucké období bylo podle vás nejzajímavější, případně které nejtěžší?

Těch zajímavých momentů a různých období je v dějinách Olomouce opravdu mnoho, zdaleka ne všechny ale byly radostné. Často se týkaly válečných konfliktů nebo přírodních katastrof, také morových ran a dalších epidemií. Pro město jistě byla devastující osm let trvající švédská okupace (1642-1650), celé město bylo po osvobození téměř v troskách, ve Vídni padl dokonce návrh na úplné zrušení města. Před touto okupací královská Olomouc také přišla o statut hlavního města Moravy a ten už jí nebyl nikdy navrácen. Vídeň se nakonec rozhodla Olomouc zachránit, začalo se s opravou celého města, ale především s výstavbou masivní bastionové pevnosti.

Války ale nebyly jediným ničivým momentem v historii města…

Téměř šedesát let po odchodu Švédů, 20. července roku 1709 město postihlo další, doslova boží dopuštění. V letní noci neopatrná služka v kuchyni domu podkováře Grosse v České ulici (8. května) způsobila požár, který se do dějin města zapsal jako ten vůbec největší a nejničivější. Za vydatné podpory v podobě silného větru od blížící se bouřky se rozpoutalo ohnivé inferno, nad městem se tvořily horké víry z obrovských plamenů, které vynášely do výšky hořící zbytky došků a dřevěných střech, které dopadaly zpět na město a dál šířily zkázu. Do rána shořela třetina města, téměř 350 domů, čtyři kostely, škody na budovách a majetku byly nesmírné. Při vší té hrůze jsou kupodivu doložení jen tři zranění a jeden mrtvý, který ale zemřel během požáru na infarkt. To jistě svědčí o dobré disciplinovanosti měšťanů při těchto výjimečných událostech, které byly bohužel celkem časté.

O pět let později přišla do stále ještě ohněm zničeného města pohroma, známá jako černá smrt – největší morová rána v dějinách Olomouce. Trvala celé dva roky (1714-1716), z toho bylo město na celých devět měsíců zcela odříznuté od okolí, městské brány zamčené a zabedněné, zásobování probíhalo jen přes hradby spouštěnými koši. Zemřelo zde tehdy celkem 3000 lidí, což byla téměř polovina obyvatel města. V 17. a 18. století byla Olomouc opravdu těžce zkoušené město, přesto se ale přes veškerou bídu a zmar vždy zvedlo a posunulo dál.     

Kam byste zamířil, kdybyste měl možnost navštívit nějakou část olomoucké historie?

Ta představa stroje času nebo portálu pro cestování do vybraných časových období v historii města mě baví už od dětství, už tehdy jsem měl rád knihu „Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století“, která hezky vypráví o cestě do minulosti konkrétně do roku 1420. Bylo by jistě ohromně zajímavé mít možnost projít si město třeba ve středověku, navštívit dnes už neznámá místa. Zjistit podobu olomoucké katovny nebo starého pranýře na Horním náměstí, jak opravdu vypadaly dnes již zaniklé kostely, kaple nebo třeba městské hřbitovy. Nedělám si ale žádné velké iluze o romantické procházce, nepořádek byl v ulicích města zvlášť před vybudováním kanalizace všudypřítomný, na ulicích a náměstích stará sláma s všemožnými zvířecími exkrementy a odpadky, vše doprovázené nepříjemným zápachem. Bylo by ale jistě fajn udělat si výlet třeba do roku 1754 na slavnostní vysvěcení sloupu Nejsvětější Trojice, kterého se zúčastnila i císařovna Marie Terezie s rodinou, to byla veliká sláva. Nebo co si tak počkat v úkrytu za závěsem a zjistit, kdo vlastně roku 1306 ubodal posledního Přemyslovce Václava III., to by byla informace za milion!

Další články