ROZHOVOR Náruč dětem: Domov není samozřejmost

Pěstounská péče dává dětem, které nemohou vyrůstat ve své rodině, šanci na bezpečí a stabilní vztah. Pro pěstouny je to ale náročná každodennost, ve které se potkávají emoce, škola, úřady i minulost dítěte. Ředitelka organizace Náruč dětem Eva Kopecká popisuje, co pěstounství opravdu obnáší a jak vypadá podpora rodin v Olomouckém kraji.

Když to řeknete úplně jednoduše: co je pěstounská péče a čím se liší od adopce?

Pěstounská péče znamená, že dítě vyrůstá v náhradní rodině, ale zachovává si vazby na tu biologickou a pěstouni mají podporu státu, zatímco u adopce se dítě stává plnohodnotným členem nové rodiny bez vazeb na tu původní a bez systémové podpory.

Jaký mýtus o pěstounství slýcháte nejčastěji a co je ve skutečnosti jinak?

Je důležité, aby lidé, kteří uvažují o pěstounství, rozuměli traumatu. Často si myslí, že dítě „zachrání“ láskou, jakou dávají vlastním dětem – to je ale mýtus. Ve skutečnosti to vyžaduje hodně práce, trpělivosti a energie, aby se mohlo zahojit to, co si dítě nese z minulosti.

Co přesně znamená, že pěstounské rodiny „doprovázíte“? Co si pod tím má čtenář představit v běžném týdnu?

Doprovázení je pro pěstounskou rodinu oporou, kam může kdykoliv zavolat a řešit jakýkoliv problém. Ať už jde o krizovou situaci, potíže ve škole, kontakt dítěte s biologickou rodinou, nebo podporu jeho identity a zvládání náročného období spojeného s prožitým traumatem.

Doprovázející pracovníci často docházejí přímo do rodiny, aby mohli situaci řešit v přirozeném prostředí dítěte. Jsou s pěstouny v pravidelném telefonickém kontaktu a zároveň spolupracují s orgánem sociálně-právní ochrany dětí i dalšími institucemi, jako jsou soudy nebo školy. Důležitou součástí jejich práce je také podpora vztahu mezi pěstounskou a biologickou rodinou a pomoc při jeho narovnávání.

S čím se pěstouni a děti nejčastěji potýkají, když dítě do rodiny přijde? A co v tu chvíli nejvíc pomáhá?

Dítě přichází do pěstounské rodiny se zkušeností nejistoty, nebezpečí, ohrožení, to vše se promítá do jeho chování. Nejčastějším znakem je jeho úplně odlišné tempo k navazování vztahu, nízký pocit bezpečí a výrazné testování hranic.

Pomáhá především trpělivost, vytváření bezpečného a předvídatelného prostředí, držet jasné a laskavé hranice a budovat každodenní rutinu, řád. Dítě může reagovat i zdánlivě nepochopitelně (např. zničí dárek), protože silné emoce jsou pro něj ohrožující.

Klíčové je „zůstat, když je těžko“ – vydržet i náročné chování a nabízet stabilní vztah. Právě ten je pro jeho uzdravování nejdůležitější.

Jaká je situace pěstounské péče v Olomouckém kraji? Pro jaké děti se hledá rodina nejtěžším způsobem?

V Olomouckém kraji se daří dovedně rozvíjet systém pěstounské péče. Přesto stále naráží, tak jako v celé republice, na nedostatek profesionálních pěstounů. Nejtěžší je najít rodinu pro starší děti, sourozenecké skupiny a děti se speciálními potřebami.

Máte v dohledné době nějakou akci, která pěstounské rodiny propojuje a zároveň ukazuje veřejnosti, že pěstounství má v kraji silnou podporu?

Již čtvrtým rokem organizuje Náruč dětem Předmájovou veselici aneb Oslavu pěstounských srdcí. Letos to bude v sobotu 11. dubna v RCO v Olomouci. Akce je koncipována jako poděkování pěstounům za jejich rozhodnutí dát opuštěným dětem rodinu. V letošním ročníku chceme také poděkovat doprovázejícím pracovníkům, kteří nejen doprovází pěstounské rodiny, ale zároveň žijí příběhem dětí v náhradní rodinné péči. Veselice se koná pod záštitou Olomouckého kraje a jejím hlavním partnerem se stala Nadace Heleny Morávkové, která nám s realizací celé akce pomáhá.

Kdyby teď někdo z našich čtenářů začal o pěstounství uvažovat: jaký je první krok? A jak může pomoct i ten, kdo pěstounem být nemůže?

Prvním krokem je vyhledání relevantních informací (např.: www.hledamerodice.cz) na internetu. Je možné následně kontaktovat někoho z doprovázející organizace, která je schopná nabídnout nezávazné informační setkání, v případě zájmu i s pěstounem. Pokud je zájem opravdu vážný, tak je dobré kontaktovat orgán sociálně-právní ochrany dítěte v místě bydliště. Tam dostane přesné instrukce, jak postupovat. Začíná se vyplněním formuláře.

Pomoci ale může i ten, kdo se pěstounem stát nemůže. Například nastoupí jako dobrovolník v doprovázející organizaci nebo se zapojí do programu hostitelské péče, což je krátkodobý pobyt dítěte mimo ústavní prostředí. Navštíví ho, vezme na výlet, věnuje mu svůj čas. Ale to by bylo téma na další celý článek.

Náruč dětem, z. s., doprovází pěstounské rodiny v Olomouckém kraji, poskytuje jim podporu v náročných situacích, vzdělávání i propojení s odborníky. Jejím cílem je, aby děti měly stabilní vztahy a pěstouni na svou roli nebyli sami.