ROZHOVOR Co čeká Olomouc? Investiční akce, nebo opatrné šetření?

Zvládne Olomouc investovat a budovat i v době, kdy peněz není nikde nazbyt a zvláště městská kasa má dost omezené možnosti? Hanácký Večerník přináší rozhovor s investičním náměstkem primátora Olomouce Miloslavem Tichým.

Pane náměstku, ve vaší gesci je oblast investic. Co považujete v této oblasti za klíčové pro období do roku 2026?

Nejen oblast investic, ale také dotačních projektů. Obě gesce spolu úzce souvisí, proto dává smysl spojovat je pod jednoho náměstka. Dokončujeme teď vlnu velkých dopravních projektů spojených s minulým obdobím evropských fondů a zároveň rozjíždíme nové programové období 2021-2027 včetně integrovaných územních investic, kde bude pro Olomouckou aglomeraci alokováno kolem 3,5 miliardy korun. Za klíčové tedy považuji mít na toto období připravené projekty a úspěšně čerpat dotační prostředky EU na investiční akce města. Mně osobně pak leží na srdci asi nejvíce stav škol a školek, proto jsem rád, že se v tomto období budeme více věnovat investicím právě do mateřinek a základek. Potřebné opravy, modernizace budov a prostředí, nové odborné učebny či zvyšování kapacit předškolních a školních zařízení je naší prioritou. Dále bych za klíčové považoval průběžné zlepšování dopravní infrastruktury. Mimo oprav a rekonstrukcí silničních komunikací, chodníků či mostů pak máme v plánu upravit také některé přechody pro chodce či navazující veřejná prostranství. Budeme pokračovat i v opravách tramvajových tratí, inženýrských sítí, budování dětských hřišť, rozšiřování sítě cyklostezek a cyklopruhů, kde do roku 2026 investujeme přibližně 120 milionů korun, a tak dále. Shrnul bych to tak, že naším cílem je vytvářet z Olomouce kvalitní a příjemné místo pro život všech generací.

Krajská města jako je Olomouc doplácí na nepříliš férový systém rozpočtového určení daní. Je město i přes tento handicap schopné investovat do svého rozvoje, aniž by se muselo dál zadlužovat?

Je pravda, že rozpočtové určení daní, které přerozděluje sdílené daně mezi stát, kraje a obce, je vůči Olomouci nespravedlivé. Změna, ke které došlo po roce 2009, velmi znevýhodnila Olomouc oproti větším i menším obcím. Každý rok kvůli tomu přicházíme o stovky milionů, za které bychom mohli opravovat silnice, chodníky, rozšiřovat školy a školky nebo stavět sportovní zařízení. Jsem skeptický k tomu, že by zákonodárci rozpočtové určení daní změnili a tuto disproporci napravili. Když sleduji, jakým způsobem se snaží vláda navýšit příjmy státního rozpočtu, tak mám spíš obavy, aby peníze městům a obcím ještě více nebrali. V případě tzv. „windfall tax“, tedy dani z neočekávaných zisků, stát zcela obce vynechal. Teď vláda uvažuje o zvýšení daně z nemovitosti, která je dnes stoprocentním příjmem obcí. Stát chce tuto daň zvýšit a vybrané prostředky si ponechat.

Přes to všechno nezbývá než zůstat optimistou. Pracujeme s tím, co máme. Máme nyní naplánovány investice do roku 2026 za necelé 3 miliardy korun, které bychom s pomocí dotací měli utáhnout. I tak dojde k významnému snížení zadlužení města. Nelze ale vyloučit, že některé větší významné investice bychom financovali z úvěru. Znamenalo by to ale jen pomalejší snižování zadlužení, nikoliv růst dluhu. Zavázali jsme se totiž, že do konce volebního období dluh města snížíme a případné úvěry budeme čerpat pouze na investice.

Od minulého období se hovoří o odpadovém centru. Ví se už, kdy by se mělo realizovat?

Výstavba už de facto probíhá, když Technické služby budují potřebnou kanalizační síť, vodovody a záchytné nádrže na dešťovku. Jaká bude ale výsledná podoba odpadového centra ve Chválkovicích záleží i na přístupu jiných obcí v kraji. Ambiciózním, ale pro obyvatele zúčastněných obcí podle mě nejlepším řešením je účast kraje a těchto obcí ve společném podniku Servisní společnost odpady Olomouckého kraje, kde je primátor Olomouce předsedou představenstva a který počítá s vybudováním nejen nové třídící linky na separovaný odpad, ale i velkokapacitní optické dotřiďovací linky na komunální odpad. Tato společnost má zajišťovat kompletní odpadový servis pro zapojená města. Na vlastní lince by se odpad vytřídil a jako surovina pro další zpracování a výrobu energie prodával dál. Proti tomu jdou však zájmy soukromých nadnárodních koncernů, které v nakládání s odpady vidí samozřejmě obrovský byznys. Může se opakovat stejná chyba, jako v minulosti v případě provozování vodohospodářské infrastruktury, a to, že zisky odtečou do zahraničí, namísto aby byly investovány zpět do městské infrastruktury. Byť jednání o účasti obcí v tomto projektu stále pokračují, zcela jistě už víme, že současný stav třídící linky a legislativní požadavky na nakládání s odpady si nutně vyžadují její modernizaci. Proto musíme být připraveni odpadové centrum v nějakém rozsahu realizovat, i pokud by mělo sloužit pouze městu Olomouc.

Je reálné, že se v tomto období podaří realizovat i třetí etapu tramvajové trati na Nové Sady?

Dokončení tramvajové trati v úseku od zastávky U Kapličky po křižovatku s ulicemi Slavonínská a Jižní je v návaznosti na vloni dokončenou druhou etapu logické. Schází nám zde vybudovat úsek o délce cca 500 metrů s konečnou zastávkou a dvoukolejným koncovým obratištěm (smyčkou) se sociálním zařízením pro řidiče. Na tuto poslední etapu máme územní rozhodnutí, předpokládáme financování okolo 70 % z Operačního programu Doprava v rámci Integrovaných územních investic, avšak schází nám dořešit majetkové vztahy, neboť město stále není vlastníkem všech pozemků, přes které má trať vést. Proto jsem nyní oslovil všechny dotčené vlastníky s žádostí o vyjádření, zda budou ochotni pozemky městu odprodat s tím, že město má zájem pokračovat ve výkupech a v projekční přípravě III. etapy této tramvajové trati. Stavebně lze tento úsek trati realizovat i po roce 2026, takže nějaký čas na vyřešení majetkoprávních vztahů a doprojektování máme. Navíc nyní musíme prioritně opravit trať v ulicích Brněnská a Hraniční, do které se pustíme příští rok. Zároveň s tím uděláme i podchod u zastávky Pionýrská. Připravit chceme také modernizaci trati v úseku Palackého, Litovelská a třída Míru. 

V programovém prohlášení říkáte, že město bude investovat do založení nových nebo rekultivace stávajících parků. Které z těchto projektů se vám zdají jako nejvíce reálné?

Nejblíže realizaci jsme asi u ASO Parku, Švýcarského nábřeží a parku na Dlouhé ulici, které bychom letos měli začít projektovat. ASO park se týká území vedle Androva stadionu, kde chceme kvalitně vyřešit a obnovit historický park, který v minulosti nesl název Park u městské střelnice. Studie zahrnuje obnovu celého parku včetně přilehlých ploch. Má respektovat památkovou podstatu objektu ASO parku a zároveň zohledňovat současné, zejména provozní poměry, zlepšit stav zeleně, vzhled i průchodnost parkem. Budeme zde instalovat také drobné herní prvky pro děti. Na Švýcarském nábřeží má vzniknout rekreační plocha s přístupovými chodníky spojujícími bytovou zástavbu v ulici Rokycanova s nábřežím. A konečně na Dlouhé ulici nejnákladnější park bude mít také vodní plochu vytvořenou z nového ramene Mlýnského potoka, pobytové louky a samozřejmě hřiště.

Velkým tématem mnoha posledních let je budoucnost zimního stadionu. Jako investiční náměstek preferujete spíše rekonstrukci stávajícího stadionu nebo stavbu úplně nového?

Po mnoha letech přípravy jsme získali stavební povolení na projekt multifunkční haly na místě současné „plecharény“. Bohužel, pak přišel covid, s ním spojená úsporná opatření na všech úrovních, dotační titul nedosáhl očekávané výše, nezapojil se ani Olomoucký kraj, na rozdíl třeba od Vysočiny, kde se kraj bude podílet na financování zimního stadionu v Jihlavě. Možnost financovat celý projekt pouze městem byla nereálná. Nyní je před námi několik možností, jak s budoucností zimního stadionu v Olomouci naložit.

Vloni jsme dostali nabídku soukromého investora, který chce stavět multifunkční arénu v lokalitě Velkomoravská. Zastupitelstvo nám dalo za úkol nabídku vyhodnotit a předložit k rozhodnutí znovu na zastupitelstvo. Proto nyní zpracováváme analýzu, která nám umožní porovnat několik variant: jednou z nich je finanční účast města v projektu multifunkční arény na Velkomoravské, další variantou je rekonstrukce stávajícího zimního stadionu a výstavba druhé malé haly vedle ní a třetí variantou výstavba nové haly se dvěma ledovými plochami na jiném místě. Analýzu chceme mít připravenou ideálně tak, aby rada města a zastupitelstvo mohli o budoucnosti hokejové arény kvalifikovaně rozhodnout v půlce letošního roku.

Názor na to, zda je lepší rekonstrukce nebo výstavba nové haly, jsem si udělal při nedávné návštěvě zrekonstruovaného zimáku v Kladně. Musím přiznat, že mě výsledek moc nenadchnul. Nyní proto nejsem přesvědčený, že rekonstrukce staré haly by byla nejlepší řešení. Nakonec bychom mohli také zjistit, že efektivnější, levnější a v mnoha ohledech bezpečnější je budovu zbourat a postavit nový stadion, i když třeba jen v omezené multifunkci, nikoliv plnohodnotnou multifunkční arénu. 

Zmínil jste i druhou ledovou plochu – malou halu. Tu by stavěl kdo?

Troufám si říct, že možná dokonce prioritnější je zabývat se touto malou halou než multifunkční arénou. Jsme jediné město, kde se hraje extraliga, a které nemá druhou ledovou plochu pro tréninky, juniory, hobby hokejisty, sledge hokejisty, krasobruslení, pro veřejnost a další. Letos na podzim by Národní sportovní agentura měla vypsat dotační výzvu, ve které bychom mohli získat finanční prostředky na výstavbu malé haly. Směřujeme k tomu, že bychom s takovou dotací mohli postavit malý zimní stadion jako druhou ledovou plochu za přibližně 200 milionů korun.