GLOSA Ten pučí to a ten zas tohle…

„Až všechno rozkradem, nebudem pracovat, všechno si budeme navzájem pučovat. Ten pučí to a ten zas tohle a všichni budem všechno mít dohromady.“ Tahle posměšná parodie Hop Tropů na hroutící se komunismus bylo první, co mě napadlo, když jsem před lety poprvé slyšel o sdílené ekonomice.

Zastánci této „vyšší formy společenské zodpovědnosti“ tvrdí, že není důležité věci osobně vlastnit, ale mít k nim přístup. A protože třeba vrtačku reálně vytáhnu párkrát do roka, je zbytečné ji kupovat. Daleko levnější (a taky ekologičtější, říkají) je pořídit si ji kolektivně a pak se o ni podělit.

Pokud se někdo domluví třeba se sousedy, že se šábnou o vozík za auto, proč ne. Je to čistě jejich věc. Jako pravičák ale nedám na soukromé vlastnictví dopustit, různých forem kolektivizace jsem si zamlada užil až, až.

Když do Olomouce přišla před léty Rekola a po nich Nextbike s nabídkou sdílených kol, musel jsem si tenhle názor poopravit. Především se nejednalo o žádné sdílené vlastnictví. Naopak, šlo o ukázkový byznys. Ten fungoval několik sezón čistě na tržním principu. Firmy si vzájemně konkurovaly, jedna předháněla druhou. Bez dotací, bez veřejných peněz. Pak jedna z nich tenhle souboj neustála (takhle funguje kapitalismus) a z Olomouce se stáhla. A druhá si začala hlasitě říkat o dotace. Když je nedostala, loni v listopadu se stáhla taky. Po sérii nářků a morálních apelů se teď Rada města Olomouce rozhodla dotaci přece jen přidělit. A podnikání se rozjede nanovo. Takhle funguje socialismus, chtělo by se říct.

Jak to mají vymyšlené? Letos radnice připravila tzv. pilotní provoz. Má trvat od května do listopadu a obnášet 150 kol na 60 stanovištích. Uživatel přes aplikaci zaplatí za každou minutu v sedle jednu korunu, město navíc záměr podpoří částkou 1,21 milionu (vč. DPH). Kus z toho by mohla pokrýt Univerzita Palackého, mluví se o podílu 250 tisíc. A aby se to stihlo, tentokrát to společnosti Nextbike zadají napřímo, od příštího roku by se to ale už mělo soutěžit.

Miliondvěstědeset tisíc, 150 kol, to je zhruba 8 tisíc na jedno kolo. Nechám čistě na fantazii čtenáře, aby posoudil, co se za tuhle částku dá pořídit. Je to půl kola? Celé kolo? Nevím. Dovedu si ale představit, že až se příští rok vypíše opravdu otevřená veřejná zakázka (pokud k tomu dojde), může tahle letošní „subvence“ představovat celkem zajímavou konkurenční výhodu. To je ale vlastně jenom detail.

Co považuji za opravdu podstatné, jestli by radnice vůbec měla podobné podnikání dotovat. Na půjčovny vrtaček, přívěsných vozíků a ani třeba taxislužby (naštěstí) nijak finančně nepřispívá. Proč na sdílená kola?

Zastánci tohoto způsobu mobility věří, že tím pomůžou k odlehčení dopravy ve městě. Že díky téhle nabídce nechá část lidí auta doma a přesedne na sdílená kola. Tedy, nemyslí si to zdaleka všichni. Třeba dopravní komise zmiňovaný záměr nepodpořila, ale že je to super trendy cool téma, na kterém se dá manifestačně podpořit pokrok, o tom asi není sporu.

Já osobně bych pro tenhle záměr nehlasoval. Z čistě individuálního pohledu: kola mám dvě, na sdíleném jsem nikdy nejel. A když jsem pátral po rodině, kamarádech a sousedech, voličích, které jako zastupitel zastupuju, ani nikdo v mém okolí ho pravidelně nepoužívá. Proč by se na tuhle čistě městskou kratochvíli najednou měli třeba obyvatelé Chválkovic skládat z daní?

Kdo z nich jezdí na kole, jezdí na vlastním. Kolo je fajn, ale funguje jenom když je hezky, větší rodinný nákup na něj nenaložíte. A když si to spočítáte? Při sazbě 1 Kč/min se dostáváte k provozním nákladům kolem tří korun na kilometr. To je víc než u auta (!!).

Nakonec by možná dávalo větší smysl těch 8 tisíc na jedno kolo dát přímo lidem. Aby si pořídili hezky svoje. První šťastlivce by mohli losovat, jako se to už dnes děje u bytů. Pumpičky slavnostně předávat na radnici. Co? Doufám, že tohle vážně nikoho nenapadne. I když, v Olomouci jeden nikdy neví.