Mezinárodní úspěch Olomoucký hasič je s repre baseballu mezi světovou elitou

Nejlépe se soustředí pod tlakem. Když jde do složitého zásahu nebo když stojí proti soupeři, pomáhá mu léty vypilovaná psychika. Své bohaté zkušenosti z vrcholového sportu využívá olomoucký hasič Martin Schneider i v práci. Ale na top úrovni sportuje dál, s národním baseballovým týmem se probojoval na World Baseball Classic.

Z profesního prostředí si pak na baseballové hřiště přináší důvěru v tým a zodpovědnost za všechny, kteří jej tvoří. Dlouholetá opora naší reprezentace a jedenáctinásobný mistr republiky v baseballu nyní s českým týmem zaznamenal obrovský úspěch. Na jaře si zahrají na turnaji World Baseball Classic s nejlepšími mužstvy světa, kde hráči inkasují v profi ligách miliony dolarů ročně.

Martin i ostatní čeští hráči mají naopak civilní povolání a trénují mezi směnami ve volném čase. Skloubit povolání hasiče a vrcholový sport? „Organizačně je to náročné, ale stojí to za to. Oba ty světy mám rád a dlouhodobě z nich čerpám. Nejlépe funguju pod tlakem, což se mi hodí jak v práci, tak i ve hře. Podávám pak nejlepší výkony, soustředím se,“ popisuje šestatřicetiletý Martin, který sloužil přes šest let v Brně a nyní už dva roky zasahuje v Olomouci, odkud pochází.

Klíčová je dle něj v obou jeho rolích psychická odolnost. Díky baseballu ji piloval už od dětství. Nejraději má situace, kdy jde na hřišti o všechno. „Když je hra vypjatá a zodpovědnost je v tu chvíli na mně. To se tak nějak přirozeně snažím nejvíc. Při zásahu je psychika samozřejmě také důležitá. Když jsem začínal u sboru, několikrát jsme hasili v uzavřených prostorách, všude kouř, že nevidíš ani na krok. Nevíš, co kde je, co se tam děje. To se mi kolikrát rozbušilo srdce. Ale pomáhal mi právě ten dril z baseballu. Rozdýchal jsem to, uklidnil se, začal se soustředit. Postupně jsem získal větší jistotu,“ popisuje začátky u hasičů Martin s tím, že nejvíce jeho psychickou odolnost nyní zkoušejí mladí hráči, které v Olomouci trénuje. „ To je teprve trénink trpělivosti a sebeovládání,“ podotýká se smíchem.

Podobně jako baseball je i práce u sboru především o týmu a jeho chemii, porozumění mezi jednotlivými členy, humoru, nasazení a fyzické dřině. „Věřím ve své schopnosti, ale zároveň vím, že mám za sebou spolehlivý a profesionální tým. Kdyby se něco pokazilo u zásahu, tak mi kolegové pomohou, zachrání mi život. V baseballu sice nejde o život, je to hra, ale podobně se cítím i mezi spoluhráči. Jsem rád součástí týmu,“ říká úspěšný sportovec, který nyní zazářil v duelu se Španělskem. I díky jeho výkonu se české reprezentaci podařil brilantní průlom. Poprvé v historii se probojovala mezi dvacet nejlepších mužstev světa a zahraje si na prestižním turnaji World Baseball Classic. „Budeme hrát na obrovských stadionech před desítkami tisíc fanoušků a se světovými hvězdami. Ovšem nejedeme tam na výlet, chceme ukázat, že s každým se dá vyhrát. To bude teprve tlak a psychická zátěž. Ale těším se na to,“ vysvětluje Martin.

Po úspěchu rozdal desítky rozhovorů do sportovních rubrik, příběh našich baseballistů obletěl svět, zaujal i zkušené zahraniční komentátory. Není divu. Je jako vystřižený z učebnice Jak napsat hollywoodský trhák snadno a rychle. Amatérští sportovci z malé evropské země totiž porazili profesionální baseballisty, kteří za své kontrakty inkasují desítky milionů dolarů ročně a ve své kariéře se věnují pouze tréninkům a zápasům. „Pořád říkám, že jsou to lidi z masa a kostí jako my. Zájem ze strany médií byl velký, tak uvidíme, jestli to baseballu jako sportu do budoucna něco přinese. Já doufám, že ano. Věřím, že jsme ukázali, že i když každý chodíme do práce, tak baseball hrajeme na úrovni srovnatelné s evropskou a teď vlastně i se světovou špičkou,“ konstatuje hasič.

Někteří kolegové ze směny zápasy reprezentace sledovali. Reportáž o baseballovém úspěchu v pořadu 168 hodin viděli ovšem všichni. Vystoupení v televizi nezůstává u hasičů bez „trestu“. Zaplatit se musí zákuskem nebo jiným proviantem. „Pozval jsem kluky na oběd. Vařil jsem gulášovou polévku a pak jsem připravil hovězí maso. Nikdo si nestěžoval,“ uzavírá s úsměvem Martin.