Michal Slavík: Už za mě hrál každý v kanceláři GM sám za sebe

Patřil k elitním útočníkům slavné sestavy, která v roce 1994 získala hokejový titul. Hokejoví odborníci si na něj jistě vzpomenou, stejně jako pamětníci tohoto hokejového zázraku. Olomoucký Večerník vám přináší rozhovor s Michalem Slavíkem, vítězem extraligy s Olomoucí.

Býval jste jedním z klíčových útočníků Olomouce nejen v té jedné mistrovské sezóně. Vzpomenou si fanoušci ještě občas po dvaceti letech, že jste to vy?

Pár tehdejších skalních fanoušků by si jistě ještě vzpomnělo, že jsem se tam na levém křídle někde pohyboval, ale především, spoustě fanoušků utkvěl nesmazatelně v paměti zážitek, kdy k prasknutí plnili olomouckou "plechárnu" a sledovali, jak se pokoušíme o malý hokejový zázrak, který se nakonec stal. Jaká to byla tehdy doba? Krátce po listopadu, s možnostmi odejít hrát do zahraničí... Jak jste ta léta prožíval? Hokejově to v té době bylo stále stejné, spíš to okolo bylo docela nové. Vznikaly hráčské smlouvy, přechod ze zaměstnaneckého poměru na OSVČ atd., to byly věci, které jsme do té doby nemuseli řešit a najednou jsme začali zjišťovat, že na ledě jsme sice kolektiv - jeden tým, ale v kanceláři GM už bojuje každý sám za sebe.

Scházíte se ještě s bývalými spoluhráči?

Než scházíme, spíš potkáváme. Tím, že jsem se v roce 2003 přestěhoval do Havířova, tak se sem tam potkám a poklábosím s klukama z Ostravy Aldou Flašarem, Peťou Tejklem, Honzou Vavrečkou...

Olomouc o extraligu přišla a nyní si ji zase vybojovala. Chodíte v Olomouci na hokej? Jak se vám líbí?

Tím, že teď žiju v Havířově, tak na hokej v Olomouci nechodím, ale samozřejmě, že olomoucké počínání v extralize pozorně sleduji,
protože jsem s olomouckým hokejem prožil půlku svého života a je to moje srdcová záležitost. Postupem do extraligy mi udělali velkou radost, především proto, že klub s takovou hokejovou historií, který vychoval spoustu extraligových hokejistů i pro jiné týmy, zkrátka do extraligy patří. Držím palce.

Klub loni slavil kulatých dvacet let od svého jediného titulu tak, že je vlastně neslavil. Proč?

Že neslavil? Tak to se pěkně mýlíte!!! "Blbě" mi bylo, stejně jak před 20. lety, ještě týden!!! Ale samozřejmě chápu, jak to myslíte. Dnešní doba je už jiná, žije se přítomností a budoucností, na minulé úspěchy už jen nostalgicky vzpomínáme. Zkrátka ti, co si to chtěli připomenout, přišli a "bujaře " vzpomínali, ti, co nepřišli, nebo nemohli,  proto měli své důvody a vysvětlení, ale to neznamená, že bych je za to zatracoval, stále jsou to moji kamarádi a přátelé, se kterými jsem prožil nejkrásnější okamžik svého sportovního života.

-vb-