Ligový debutant Šíp: Jsem šťastný, ale mám ještě co dohánět

Sigma Olomouc včera představila na ligové scéně dalšího z řady odchovanců. Tím se stal osmnáctiletý Jáchym Šíp, který nastoupil na závěrečných 8 minut duelu Sigmy se Slováckem. O prvních dojmech vyprávěl se skromností sobě vlastní.

Levonohý rychlík platí za jednoho z největších talentů olomoucké akademie. Ne nadarmo se už přes rok připravuje s prvním týmem a rovněž se účastnil evropského šampionátu do 17 let, kde nastupoval za národní tým s o rok staršími spoluhráči. Včera si odbyl ligovou premiéru. „Jsem strašně šťastný, že se mi to konečně povedlo, protože v áčku už jsem rok a 4 měsíce. Jsem rád, že mi trenér dal šanci. Musím využít každou příležitost, kterou mi dá,“ pověděl Jáchym Šíp. Start za A-tým v první lize byl pro něj odměnou za úsilí vynaložené po návratu po nepříjemném svalovém zranění. „Jsem spíše rychlostní typ hráče, fyzičku nemám úplně stoprocentní, ale po více než roce trénování s áčkem jsem udělal pokrok a cítil jsem se lépe. Pak bohužel přišlo zranění, natrhl jsem si zadní stehenní sval. Nechci říct, že jsem začínal od nuly, ale kondičně jsem šel dolů. V posledních třech týdnech jsem se snažil manko co nejvíce dohnat. Ještě mi potrvá dostat se do formy, jakou jsem měl předtím,“ vysvětlil.

Sám ani nečekal, že by na něj trenér Látal ukázal za nerozhodnutého stavu necelých 10 minut před koncem utkání. „Nečekal jsem to. Myslel jsem si, že mě tam trenér dá, jen když bude utkání rozhodnuté. Než jsem nastoupil, Slovácko nastřelilo tyč a břevno. Jsem rád za to, že se nebál, musím mu to vrátit výkonem v příštích zápasech, kdy třeba odehraji více minut,“ řekl s povděkem Jáchym Šíp, který přiznal, že k prvním minutám v první lize nastupoval s respektem. „Nervozita byla obrovská. Když jsem čekal na střídání, byl jsem hodně nervózní. Zif (pozn. Pavel Zifčák) mi říkal, ať jsem v klidu, ať se na hřišti chytnu jednoduchou věcí. Jakmile jsem nastoupil, docela to ze mě spadlo,“ prozradil Šíp.

Ten se zároveň ohlédl za svým prvním tréninkem v Sigmě Olomouc. „Pamatuji si na první trénink s trenérem Nepožitkem na ZŠ Heyrovského, tehdy jsem byl také ohromně nervózní a vůbec mě nenapadlo, že bych za Sigmu mohl jednou hrát ligu. Spoluhráči mi přišli lepší než já, cítil jsem se jako zelenáč. Po dvou měsících jsem tátovi říkal, že si na Sigmu netroufám a že se chci vrátit do Bystřice. To táta nedovolil a řekl mi, že musím makat,“ vyprávěl nostalgicky. Osmnáctiletý záložník si uvědomuje, že podpora rodiny a nejbližšího okolí byla pro něj velice důležitá. „U nás na vesnici mám spoustu fanoušků. Po zápase mi psali strejdové a tety a gratulovali mi. Bez takové podpory od rodičů a přítelkyně by to nevyšlo.“

A jak to vidí s šancí zahrát si ligový zápas od úvodní minuty? „Bylo by to super, ale k tomu vede ještě dlouhá cesta. Když se do toho dostanu, věřím, že by mi do konce sezóny trenér mohl dát šanci.“