Žena týdne: Miss 2007 Renáta Langmannová

Tu a tam se ještě zabývá modelingem, postupně ale svoje kroky směřuje jinam. Když se před deseti lety stala Renáta Langmannová Českou Miss, začalo se soutěži přezdívat „miss Pedagogické Fakulty UP” - neboť rok před ní vyhrála další studentka „pajdáku” Kateřina Smejkalová.

Co dnes děláte?
Pořád něco. Jednou nohou jsem ještě stále v modelingu, fotím  v Německu, v Rakousku, v Itálii nebo v Londýně, občas natáčím reklamy. Druhou nohou jsem už jinde; založila jsem komunikační agenturu Cool Sisterz, která se zabývá reklamou na sociálních sítích, a hodně se věnuji charitě. Snažím se pomáhat mimo jiné v Nadaci Terezy Maxové, jsem ambasadorka projektu Teribear a  vytvářím kolekci designových výrobků Teribear by Renata. Z jejich prodeje jdou peníze na lepší život dětem, které neměly v životě tolik štěstí.  
 
Jezdíte ještě do Olomouce?
Ano, ráda, a poměrně často. Převážně moje kroky míří do Fakultní nemocnice na dětskou hematologickoonkologickou kliniku. S personálem už mám za ta léta blízký vztah, je to moje srdeční záležitost. Soustřeďujeme se na individuální pomoc rodinám, které mají nemocné děti, protože ruku v ruce s tím jde výpadek příjmů jednoho z partnerů a obvykle pak i zoufalá finanční situace.
 
Jak po deseti letech vzpomínáte na svoje vítězství v Miss?
Hrozně hezky. Změnilo mi to život, bez toho bych asi nebyla tam, kde dnes jsem. První přehlídky jsem chodila už ve třinácti letech, máma mě tehdy přihlásila do kurzu pro modelky, kde nás učili chodit na podpatcích a podobně. Po letech je to až úsměvné. Mezitím jsem stihla několik regionálních soutěží Miss, kde jsem posbírala zkušenosti. Do české Miss jsem ale musela nadvakrát.
 
Nadvakrát?
Ano. Poprvé jsem se nedostala do finále, to jsem ještě byla na střední škole. Snažila jsem se ten rok mezitím na sobě hodně pracovat, změnila jsem zevnějšek, a nakonec jsem vyhrála.
 
Rok před Vámi vyhrála Kateřina Smejkalová ze stejné školy.
Na Moravě jsou totiž hezké holky! Přesvědčila jsem se o tom mnohokrát i ve světě, potkala jsem jich spoustu. Vůbec proto nebyla náhoda, že jsme se tak hezky seřadily za sebou, obě z jedné fakulty.
 
Kde vidíte sama sebe za dalších deset let?
Chtěla bych mít určitě rodinu, děti. Vdát už jsem se stihla, děti ale ještě nemám. Přála bych si, aby moje agentura se ukotvila na trhu a aby fungovala. Pořád budu něco dělat. Nedokážu si vůbec představit, že bych měla zůstat doma. Potřebuji si připadat užitečná.
Vlastimil Blaťák