Z historie olomouckých čtvrtí: Neředín

Facebook
Messenger
Twitter
E-mail

19. 04. 2020 - 06:09

Když v roce 1919 vznikla Velká Olomouc, přičlenilo se k historickému městu jedenáct okolních vesnic a dvě menší města. Právě tehdy získala Olomouc základ svého dnešního půdorysu. Z dřívějších měst a vesnic se staly městské čtvrti, další a vzdálenější obce se pak připojily v průběhu minulého století. Jejich dějiny jsou v porovnání s centrem Olomouce ohraničeným původními hradbami poněkud opomíjené, ale rozhodně stojí za pozornost. Vydejte se s námi do historie olomouckých městských částí.

Díl 13.: Neředín

V historie Olomouce hrála Římská říše z období počátků našeho letopočtu vždy podstatnou roli. Ať už domnělou, jakou se ukázala být pověst o založení města samotným Juliem Caesarem, nebo faktickou. Díky práci archeologů totiž víme, že v dnešní olomoucké části Neředín si Římané vybudovali přibližně v letech 179-180 našeho letopočtu pochodový tábor.

Bylo to v době, kdy Římu vládl císař Marcus Aurelius a na našem území vrcholily takzvané Markomanské války. Z Neředína Římané zřejmě kontrolovali důležitou obchodní křižovatku a přechod přes řeku Moravu. Jak prokázaly archeologické nálezy z roku 2001 z oblasti Římské a Slovanské ulice, šlo o nejseverněji položený římský tábor na území dnešní České republiky.

O samotné vesnici s názvem Neředín ale máme první poznatky až z doby o dost pozdější. Poprvé se název Neredin objevuje v listině z roku 1234, kde je uveden v majetku olomoucké kapituly. Šlo o malou ves, lidé se živili hlavně zemědělstvím a chovem dobytku. Zřejmě od počátku se rozkládala v místě, kde je náves dodnes, tedy v Neředínské ulici. Tam také byla v roce 1782 postavena kaplička se zvonem.

Výraznější změny přinesly až reformy v polovině 19. století, od roku 1850 byl Neředín samostatnou politickou obcí. Už v té době v něm patrně silně převládalo německé obyvatelstvo (a říkalo mu Neretein), což vydrželo až do vzniku Československa

Ve druhé polovině 19. století začala Neředín stále více ovlivňovat blízká Olomouc. Prvním dokladem byla druhá fáze výstavby olomoucké pevnosti, která na území Neředína znamenala vybudování předsunutého fortu č. XV a dvou pracháren.

Podstatně více ale propojil vesnici s městem nový centrální hřbitov uvedený do provozu v roce 1901. Olomouc jej přesunula z dosavadních Smetanových sadů právě na neředínský katastr k cestě na Topolany.

Krátce poté, v roce 1905, byl na ještě daleko větším neředínském pozemku, zabírajícím celou plošinu Tabulového vrchu, zřízeno vojenské cvičiště olomoucké posádky. Jeho součástí byla i ve své době věhlasná dostihová dráha. Ještě více než koním se ale v 21. srpna 1910 aplaudovalo aviatikovi Janu Kašparovi, který v Neředíně uskutečnil historicky první let na Moravě. Sledovalo ho tehdy více než 30 tisíc lidí.

Snad i díky tomu pak byla v roce 1920 část cvičiště přeměněna na vojenské letiště, které se brzy stalo jedním z nejdůležitějších v Československu. To už do Neředína vedla i tramvajová trať, protažená v roce 1914 z konečné Na Šibeníku až ke hřbitovu a později až k letišti.

Tato spojení pak vyvrcholila rokem 1919, kdy byl Neředín začleněn do Velké Olomouce a stal se definitivně součástí města. Největší narůst obyvatel pak zažil až po druhé světové válce s výstavbou prvních sídlišť.

Slávu neředínského letiště ještě jednou oživila návštěva papeže Jana Pavla II. Svatořečení Jana Sarkandera a Zdislavy z Lemberka tam sledovalo na sto tisíc lidí. Sousední vojenský areál pak zčásti začala využívat olomoucká univerzita. Neředín se dokonce stal sídlem Fakulty tělesné kultury a sídlí tam také vysokoškolské koleje.

Martin Složil