Házenkářka pomáhá Trumpešová funguje jako dobrovolnice ve fakultce

Studenti v celé České republice vyrazili do akce a pomáhají podle svého oboru. Týká se to i střední spojky DHK Zora Olomouc Jarmily Trumpešové. Studentka Lékařské fakulty UP v Olomouci dostala možnost zapojit se jako dobrovolnice a vypomoct ve Fakultní nemocnici v Olomouci. O tom, jaké to je, hovořila v rozhovoru pro klubový web DHK Zora Olomouc.

Jak jste zapojila coby dobrovolnice do práce ve Fakultní nemocnici Olomouc?
Na naší fakultě se iniciativy chopili zástupci 5. a 6. ročníku během minulého týdne a společně vytvořili databázi, do které se každý student může dobrovolně zapsat. Během pár dní po spuštění se nás nashromáždilo na 200, to číslo neustále roste. Naše jména jsou pak předávána Fakultní nemocnici Olomouc, která nás podle své aktuální potřeby zařadí do provozu. Skvělé je, že pomoc není soustředěna jen do olomoucké fakultky, ale spousta mých kamarádů funguje v jiných městech, například v nemocnici v Uherském Hradišti nebo doma na Slovensku.

Zvažovala jste, jestli přihlásíte nebo jste vůbec neváhala?
Hned od začátku jsem chtěla pomoct kdekoli, kde by bylo potřeba. Musela jsem se ale zároveň srovnat s faktem, že se tím pádem nepodívám nějakou dobu za rodinou do Brna a taky s tím, že bych v momentě nástupu do nemocnice přestala chodit na tréninky, abych neohrozila spoluhráčky a trenéry. Nakonec mi to vývoj situace dopředu nalajnoval.

Co je tedy přesně náplň vaší práce?
Ve Fakultní nemocnici v Olomouci momentálně obsluhuji infolinku urgentního příjmu. Fungujeme jako taková primární triáž. To znamená, že pokud se k nám dovolá pacient a bude chtít nějakou informaci o nákaze koronavirem, tak mu ji poskytneme, popřípadě ho odkážeme na linku Krajské hygienické stanice nebo linku Ministerstva zdravotnictví ČR 1212. Dále podáváme informace o změnách a omezeních provozu právě fakultní nemocnice a v neposlední řadě přepojujeme pacienty na další kliniky nemocnice. Denně máme desítky hovorů, v tomto týdnu se sice situace zklidnila, ale vypadá to spíše na klid před bouří. Naše pracovní skupina má pět členů a točíme se po dvanácti hodinách na noční a denní směny.

Vnímáte na této situaci alespoň něco malinko pozitivního?
Co mi přijde naprosto úžasné, jaká vlna solidarity se Českem prohání – především domácí šití roušek. Já sama jsem sháněla roušku do nemocnice, protože jich je tady stále nedostatek, roušku mi darovala moje spoluhráčka Nika Jansová, která je společně se svojí maminkou šije ve velkém.

Kompletní rozhovor s Jarmilou Trumpešovou najdete na webu DHK Zora Olomouc.