Byla to první varianta Jsem moc rád, že jsem tady, řekl Juliš

V sobotním posledním přípravném utkání před startem jarní části FORTUNA:LIGY by se měl v sestavě SK Sigma Olomouc poprvé objevit útočník Lukáš Juliš (1994). Na Hané trénuje od úterý, přišel z pražské Sparty na hostování do konce sezony bez opce. Jsem moc rád, že jsem tady. Byla to první varianta. I Sparta mi to doporučila, trenér Jílek mi to také doporučil, že by to pro mě bylo nejlepší. Olomouc o mě měla zájem, takže jsem nepřemýšlel nad ničím jiným,“ řekl Juliš. V nejvyšší soutěži odehrál 60 zápasů, dal 9 branek, v evropských pohárech má 21 startů, vstřelil 3 góly.

Jste rád, že jste v Olomouci? Měl jste i nějaké další možnosti?
Jsem moc rád, že jsem tady. Byla to první varianta. I Sparta mi to doporučila, trenér Jílek mi to také doporučil, že by to pro mě bylo nejlepší. Olomouc o mě měla zájem, takže jsem nepřemýšlel nad ničím jiným.

Co vám řekl trenér Jílek o Olomouci?
Všechno, že jsou tady dobří kluci, dobré podnebí ... Ne ne, hlavně, že by mi to mohlo vyhovovat fotbalově.

A byla i varianta, že by si vás nechal ve Spartě?
Nebylo to úplně tak, že bych byl vyhnaný ze Sparty. Byl bych třetí útočník, to mi bylo řečeno. Tetteh s Kozákem by byli přede mnou. A já bych mohl teoreticky čekat, že se jeden z nich zraní nebo že budou hrát špatně. Ale jsem v pozici, že jsem první ligu dlouho nehrál a už jsem se konečně uzdravil, takže pro mě bylo ideální jít do Olomouce hrát ligu.

V jaké jste pohodě po podzimu v béčku Sparty a angažmá v Bohemians?
V Bohemce jsem si pak zlomil chodidlo, rok jsem byl mimo. To už zavánělo průšvihem, ale naštěstí mi to v Belgii operovali. A už je to dobré. Mohl jsem hrát půl roku za béčko, chodil jsem i na lavičku. Byl to pro ně takový ideální zajížděcí půlrok. Nebyl jsem pod žádným tlakem, předtím jsem rok nehrál, nastupoval jsem v klidu za béčko. Nabral jsem sebevědomí, myslím, že jsem docela v pohodě.

Řekl jste, že to zavánělo průšvihem. Byla ta situace vážná?
Třikrát se mi to zranění obnovilo. Jako bych měl v chodidle nějaký střep. Trénoval jsem individuálně, pak jsem šel s týmem a při maximální zátěži mě v tom zase píchlo. Pak se zjistilo, že mám v chodidle úlomek kosti, který nesrůstá a musí se operovat. V Čechách to neuměli, v Belgii naštěstí ano. Po operaci pak trvala rekonvalescence čtyři měsíce. Takže jsem byl s třímilimetrovým úlomkem deset měsíců mimo.

S jakými osobními ambicemi do Sigmy přicházíte?
Odehrát co nejvíce minut, pomoci týmu, dát nějaké góly. Nejsem takový ten typ, co by vyhlašoval, že dá dvacet gólů. Budu rád za každý gól, hlavně chci, abych byl prospěšný týmu. Aby nás to tady všechny bavilo, to je nejdůležitější.

Po těch zdravotních problémech už byste potřeboval trošku oprášit jméno Juliš.
Ano. O to mi také hlavně šlo. Mohl jsem zůstat ve Spartě a být tam třetí útočník, ale … Můžu vyhrát nejlepšího střelce ČFL, ale to je k ničemu. Doufám, že své jméno oživím, restartuju kariéru do pozice, kde byla třeba před třemi lety. Bohužel mi pak zranění více nedovolila …

Fanoušci si možná pamatují váš gól na Laziu. Pak jste se trošku zastavil. Jak tu situaci berete?
Už si to ani nepamatuju (směje se) Ne, ona i ta další sezona za pana Holoubka byla fajn. Byl to takový boom, přišel jsem k tomu jako slepý k houslím, nevěděl jsem, co se děje. Dával jsem góly. Pak nad tím člověk začne přemýšlet, musí ty výkony obhajovat a je to těžší a těžší. Potom se přidalo zranění a už to šlo do kopru. V životě jsem spokojený, ale samozřejmě jsem doufal, že vývoj kariéry bude někde jinde. Ale teď jsem hrozně rád, že jsem tady. A udělám všechno pro to, abych byl prospěšný.

A navíc je vám pětadvacet, to není ještě věk na to něco balit.
Ano. Asi Ligu mistrů za Liverpool už nevyhraju, to si můžu říct. Ale myslím, že ještě se nějaká kariéra dá udělat.

Chuť znovu dávat góly máte velkou?
Mám. Na podzim to sice byla ˇČFL, ale útočníkovi je jedno, kde dává góly, jestli je to třeba jenom na tréninku. Lafata se radoval na tréninku dvěstěkrát, že dal gól do prázdné brány. Samozřejmě jsem věděl, že potřebuju hrát vyšší soutěž, ale i ten půl rok, kdy už jsem mohl hrát v klidu fotbal, mi prospěl.

Je to tak, že jste ve Spartě prodloužil smlouvu, abyste mohl jít na hostování?
Ještě jsem ji neprodloužil, ale podepíšu v nejbližších dnech.

I to je dobrá zpráva, že s vámi ve Spartě počítají.
S panem Rosickým máme velmi dobrý vztah. On doufám ví, že jsem dobrý fotbalista a třeba tam ještě někdy hrát budu. Nechci vyhlašovat to, že jsem se sem přišel rozehrát. Přišel jsem oživit svoje jméno. A jestli pak budu ve Spartě nebo někde jinde, třeba tady furt, to se uvidí.

Hodně se mluví o tom, že z Prahy se hráčům na Moravu moc nechce. Co vy na tento názor?
To jsem měl dřív, ale teď už jsem to takhle nebral. Těšil jsem se na fotbal, nemám s tím vůbec žádný problém. Je to v podstatě na chvíli. Ale nebránil bych se tomu. Máme malou holčičku, to je v zásadě jediná komplikace. Musíme sem, protože chci, aby tady byli se mnou, a ony tady také chtějí být. Takže musím sehnat byt, abychom se tady cítili komfortně. Ale jinak jsem s tím problém neměl, těšil jsem se do Sigmy.

Znáte blíž někoho z hráčů Sigmy?
No to právě moc ne. S Honzou Štěrbou jsem byl v nároďáku. Ale jinak moc ne. Znal Chorého a Ševčíka, ale ti už jsou jinde. A ještě znám Davida Housku, když jsem byl na srazu s devět trojkami. Ale že bych si s nimi psal, to vůbec. Jen jsem zavolal Honzovi Štěrbovi, jestli se mám něčeho bát, uklidnil mě, že nemusím.

K týmu Sigmy jste se připojil až první únorové úterý.
Byl jsem nemocny, jinak už bych odcestoval za mužstvem do Turecka. Ale neklaplo to. Jsem rád, že jsem tady alespoň na ten jeden poslední zápas. Protože ve hře byla i varianta, že pojedu s áčkem Sparty do Portugalska a připojil bych se až v pondělí před ligou. Druhé jarní kolo proti Spartě hrát nemůžu, takže mám v podstatě tři týdny na to, abych se sžil s týmem.

Budete mít číslo 39. To jste si vybral?
Ano, vybral. Malá se narodila 3. 9. Ve Spartě jsem měl třicítku, tu tady má gólman Buchta. Byl na výběr čtyřka, ale to by k útočníkovi moc nesedělo.