ROZHOVOR S REKORDMANKOU Martina Qweetko: Když mi dali guinnessovku, úplně mě to rozbilo

Martina Procházková je tři desítky let moderátorka a produkční Radia Haná a často ji můžete vidět i na pódiích při různých akcích v regionu - jako konferenciérku nebo dýdžejku. Povídali jsme si o tom, jak se dá přečkat 30 let na stejném místě, jak se může změnit za stejnou dobu pracovní náplň nebo jak se odreagovat po hodinách moderování v rádiu. Před pár týdny zapsali komisaři z Guinnessovy knihy rekordů Martinu do českého vydání jako nejdéle sloužící moderátorku soukromého rádia.

Zápis do Guinnessovky se hned tak někomu nepoštěstí. Bereš to jako poctu, nebo vzkaz, že jsi někde dlouho?

Jednoznačně jako poctu. Přijde mi to hezký a velmi si toho cením. Byl to nápad Marka Bergra (programového ředitele rádia), který dokázal celý tým udržet v tajnosti až do chvíle, kdy mi předávali certifikát. Poslední školní den stála u dveří celá delegace kolegů a s potutelnými úsměvy mi oznamovali, že pro mě mají vysvědčení. Furt jsem netušila vocogou. Když mi předali to lejstro a nové vydání guinnessovky, úplně mě to rozbilo, fakt jsem i brečela. Jsem v hodně dobrý společnosti, o pár stránek dál je Honza Rosák - má rekord 50 let v éteru.

Narodila ses ve znamení Ryb. Protože jednou z tvých produkčních prací je i příprava horoskopů, máš asi dobrý přehled, jak ses jako ryba povedla...

No, je to tak napůl. Jako ryba bych měla mlčet, ale to teda vůbec nevychází. Taky nejsem typický rybí introvert a postrádám i ženskou jemnost a křehkost. Na druhou stranu se umím bezvadně starat o děti, pokud to není moc dlouho, inklinuji k umění a mám v sobě i něco z herečky. Moderování je vlastně svým způsobem druh herectví, navíc se umím přetvařovat, když je mi fakt blbě, ale posluchač to nepozná. V dětství jsem přetvářku a lež víc zneužívala - podepisovala jsem ségrám i sobě žákovské knížky při poznámkách a trestech, jednou ukradla korále a od Dejmala zdrhla bez zaplacení větrníku.

Předpokládám, že jsi nechtěla být už jako mladá holka moderátorka...

Nene, vždycky jsem toužila být právě herečkou, ale byla jsem si vědoma, že s mým obličejem a postavou to není dobrý nápad. Koketovala jsem i s profesí učitelky, tam se mi ale nepodařilo dokončit studia. A pak už mi přišlo do cesty moderování a bylo celkem jasno. Ale když si to teď přehrávám, tak jsem se před dvěma lety stala tváří jedné z kampaní Galerie Šantovka a taky hraju ve filmu. Takže jsem vlastně nejen herečka, ale i modelka (smích).

No nejen v jednom. Po loňské záhadologické roadmovie Za soumraku jde za pár dní do kin další celovečerní film Jiřího Slečky Balkan Trip. V obou vystupuješ jako průvodkyně celým dějem a občas si i živě zahraješ. Jak jsi k tomu přišla?

Před dvěma lety jsem byla náhodou na premiéře ještě staršího Jirkova snímku Do svítání a ze srandy jsem tehdy poznamenala, jestli mě nechtějí na další film angažovat. Po pár měsících se mi ozvali, že jedou natáčet film Za soumraku na Slovensko, do Maďarska a Rumunska, ať jedu s nimi. Angažmá v nynějším snímku Balkan Trip pak už bylo samozřejmostí. Na starý kolena jsem začala cestovat, navíc do destinací, kam by mě ani nenapadlo se podívat. Je to pro mě super zkušenost a navíc mě to možná nakopne podívat se konečně za svými kamarádkami do Austrálie a Spojených států. Obě mě zvou už víc jak dvacet let.

Jaký je standardní den moderátorky?

Nemusím brzo vstávat, protože chodím na denní směny. Mám ráda pomalejší tempo a tomu odpovídá vysílání mezi 10 a 15 hodinou. Nachystám si tracky (předem připravené krátké aktuální zprávy s delší platností - třeba z dopravy nebo počasí), další aktuality čerpám průběžně z několika regionálních serverů a zařazuji je do vysílání, aby měli posluchači čerstvý servis, například když je uzavřená dálnice nebo praskne parovodní potrubí na sídlišti. Když skončím, čeká mě příprava horoskopů, soutěží, scénářů vysílání. Už dvacet let také chystám pořad Procházka pamětí (hity a vzpomínky z jednoho roku - každý všední den mezi od 9 hodin), kam vybírám písničky a dodávám dobový kontext. Dnes už ho nemoderuju, protože mám dost další práce. A pět hodin za pultem je pro mě ideální doba.

Umíš vypnout a odreagovat se, abys nevyhořela?

Práce mám opravdu hodně. Téměř každý den moderace v rádiu, víkendy zase akce. Ve volném čase toho moc nedělám. Pryč jsou pařby až do rána, jak na začátku mé kariéry. Já jsem extrémně líný člověk a vedu nudný život. Téměř nikam nechodím, ráda spím, ležím a odpočívám. Sleduji televizi a miluji krimi seriály - od Hercule Poirota, Columba přes Četnické humoresky až po Kriminálku Las Vegas. Jediné, co mě zvedne z lůžka, jsou letní tábory, které už roky připravujeme s kamarády. Tady umím úplně vypnout. Vyhoření zatím úspěšně odolávám, taky proto, že moje práce je každý den trochu jiná.

Co se změnilo za 30 let v rádiu?

Předtím měl moderátor hodně práce s technikou. Střídání cédéček, hlídání několika přístrojů, sladění reklamy, hudby a moderace. Taky byl větší prostor pro vlastní nápady ve vysílání, improvizace a dokonce i pouštění svojí muziky. Zpočátku neexistovaly ani scénáře, ani playlisty skladeb. Teď dělá technika řadu věcí za tebe. Já třeba z jednoho studia ovládám tři rádia současně (Haná, SkyRock, Metropole).

Doba se ale neposunula jen v technice, nedovedu si představit, jak by posluchači dnes vnímali naše fóry z devadesátek. Tehdy frčely vtipy na blondýny, policajty i nekorektní černý humor nebo jsme zpěvákům schválně komolili jména - Ledek Janecký, Jack Migger a podobně.

Máš z vysílání nějakou fakt silnou příhodu, kterou bys už nechtěla zažít?

Hned na začátku své kariéry jsem nestihla přijít na noční směnu, protože jsem se zapomněla na jednom večírku. Kolega se mě nedočkal a tak nastavil režim, kdy muziku pouštěl do éteru changer s deseti cédéčky. Ten se po chvíli zadrhl a posluchači prožili pět hodin s opakovaným tichým klapáním. Tehdy jsem se kála a prosila vedení o ještě jednu šanci. Od té doby se to už nikdy nestalo. Stačilo fakt málo a dnes jsme tu neseděli a pozice nejdéle sloužící moderátorky zůstala ještě nějaký čas neobsazena.

Máš pořád trému, když sedáš za mikrofon?

Furt jsem se toho nedokázala zbavit. Mám knedlík v krku, hlavně před prvním vstupem. Když se povede, tak jsem v pohodě a vím, že to celý dopadne dobře. Daleko větší stres ale zažívám na akcích. Tam jsem všem nejen na uších, ale i na očích a hranice mezi věcnou moderací, vtipem a trapností je tu mnohem křehčí.

Martina Procházková se narodila 3. března 1974 v Olomouci, kde vychodila základku a maturovala na Slovanském gymnáziu. Pak pokračovala na olomouckou univerzitu - rok oboru angličtina/španělština a po přestávce dva roky na dálkovém studiu žurnalistiky. Již za studií v roce 1993 začala brigádně pracovat v Radiu Haná a shodou náhod tam zůstala dodnes. "V Olmiku jsem se narodila, žiju a zřejmě i zemřu," říká oblíbená moderátorka. Nevylučuje, že ji smrt zastihne za vysílacím pultemJ