Podle nás je to podvodník. Já mu nic neprodám, říká předseda družstva ve Střelicích Bureš

Jako jediný ze Střelic promluvil jmenovitě. „Co mi také zbývá. Jsem předseda a musím s kůží na trh. Říkám ale většinový názor,” uvádí náš rozhovor. O osud družstva má obavy, a mezi námi zůstává nevyřčená otázka, zda se nejedná o nabídku peněz z trestné činnosti.

Kdy přibližně jste dostal nabídku od Miroslava Langera?
Bylo to před Vánocemi. On pak všechyn neustále bombardoval dalšími a dalšími nabídkami, přihazoval. Měl jsem kvůli tomu úplně zkažené Vánoce. Do dnešního dne jeho snaha neustala.

Jak se Vám vlastně napoprvé představil?
Představil se jako podnikatel, který nadělal peníze v zahraničí, prý ve Švýcarsku. A že chce investovat. Zpočátku jsem si jen říkal, proč si ze Švýcarska vyhlédl zrovna Střelice. Jenže pak jsme zapátrali na internetu po tom, kdo je Miroslav Langer. A to jsme se divili. Žádné Švýcarsko, ve vězení byl.

Proč myslíte, že chce družstvo ve Střelicích?
To nevím. Ale jaký asi tak může mít vztah k obci, k půdě. Mám z toho těžkou hlavu a když ve vzduchu hází všemi těmi miliony, mám strach, aby mu některý člen družstva nesedl na lep. Podle mě má nějaký zájem vytunelovat družstvo. Prodat stroje, splatit bankovní úvěr a zůstanou jen peníze v jeho kapse.

Kolik vám nabídl?
Teď naposledy patnáctinásobek. Patnáctinásobek, chápete? Říkal jsem si, že to ten chlapík nemůže myslet vážně. Jenže on myslí. To je pro mě dostatečně varovný signál; přece když kupuju, snažím se vyjednat si cenu. Ale on neuváženě háže čísly, desetinásobekk, patnáctinásobek... je mi z toho všelijak.

Jak se k tomu staví ostatní členové družstva?
Nemůžu jistě mluvit za všechny členy. Ale za většinu ano. Mají strach, kdy se jim pan Langer zase ozve, cítí se být tlačeni někam, kam nechtějí. Bojím se jen toho, že někdo z nich po těch milionech skočí a spustí lavinu něčeho, co by mohlo skončit i likvidací družstva.

Máte k tomu družstvu vztah?
To víte, že mám. Založili jsme ho v roce 1994. Už jsem měl být dva roky v důchodu, ale zatím jsem zůstal. Jednoho dne stejně půjdu. Dokud tady ale sedím, budu se snažit družstvo ubránit.

Co přesně má na družstvu nějakou hodnotu ke zpeněžení?
Především zemědělské stroje. Pozemky máme většinou pronajaté a jen na nich hospodaříme. Ty stroje mají hodnotu desítek milionů korun. Kdyby se prodaly... chci říct, reálně hrozí, že tady někdo chce koupit naše družstvo za majetek tohoto družstva, což je normální tunel. To podezření je tak silné, že až špatně spím. Pokud můžu mluvit za sebe, já Langerovi nic neprodám. A doufám, že stejně se zachovají i ostatní. Sám jsem zvědav, kde to zkusí příště.
Vlastimil Blaťák