ŘEZNÍČEK: S olomouckým ANO na věčné časy a nikdy jinak

Člen olomouckých Zelených Daniel Řezníček ve svém textu poukazuje na kritizovaný odkup Androva stadionu, rozšíření obchodní galerie Šantovka i přípravu výškového Šantovka tower. Z olomouckého hnutí ANO se podle něj stal přítel starých pořádků.

Na zasedání olomouckého zastupitelstva dne 12. 3. 2018 byl odhlasován nejen námi kritizovaný odkup Androva stadionu, ale po vyhrocené diskuzi také prodej malého, leč velmi důležitého pozemku na levém břehu Mlýnského potoka, který je stěžejní pro výstavbu Galerie Šantovka 2. Město Olomouc se tak dobrovolně zbavilo veškerých trumfů, které ještě mělo v rukou, a soukromému investorovi umetlo cestičku k realizaci jeho developerského záměru zcela podle jeho představ. Je to jen další střípek v sérii kroků, které radnice podnikla, aby Morávkovu byznysu vyhověla - předtím to bylo zřízení odboru památkové péče, jehož vedoucí Vlasta Kauerová opakovaně vydávala stanoviska, která byla následně rušena nadřízeným orgánem na kraji a v neposlední řadě také smlouvami, které obsahovaly závazek podporovat celý developerský projekt o rozloze 11ha, což se můžete dočíst ve společné tiskové zprávě. Občanská společnost, která se opakovaně proti výstavbě postavila, tak opět byla vedoucími představiteli města ignorována - tentokrát ale také s přispěním opoziční strany ANO, která se tak pomalu připravuje na vládnutí ve městě.

Rozšířením nákupního centra Šantovka to však nekončí. Za hlasitého mlčení se pokračovalo v zavírání očí před plány na novou verzi Šantovka Tower. Ano, ta Šantovka Tower, která před lety rozdmýchala značné emoce a poté postupně upadla v zapomnění, jelikož to začalo vypadat, že z ní nakonec nic nebude. Developer však neusnul na vavřínech a v tichosti připravil novou verzi výškové budovy zasazenou o kousek blíže k Wittgensteinově ulici. Radnice o těchto plánech mlčí a výzvy aktivistů, ale i opozice, ke krokům, které by alespoň dočasně stavbu budovy znemožnily, cíleně ignoruje. Ani na tomto zastupitelstvu se tak nakonec nehlasovalo o změně č. II územního plánu, která by obnovila výškovou regulaci na daném území, přestože dokument je dopracován a připraven. Ba co víc, opět nebyla nad inkriminovanou lokalitou vyhlášena ani stavební uzávěra, kterou jako vhodné a legitimní provizorní řešení zmiňuje ve svém rozhodnutí i Nejvyšší správní soud. Do příštího zastupitelstva, které zasedne až v červnu, tak Šantovka Tower může získat územní rozhodnutí a pak už by jí nic nestálo v cestě.

Nejde o to, zda se postaví Šantovka 2 nebo ne. Územní plán to umožňuje. O co šlo, je to, že město drželo ve svém vlastnictví pozemek, který byl pro stavbu velmi důležitý a mohlo tak minimálně vyjednávat o podobě nákupní galerie. Nebo také mohlo podmiňovat jeho prodej upuštěním od plánů na stavbu Šantovka Tower. Město však rezignovalo na jakoukoli snahu o zasahování do výstavby a předvedlo bezpodmínečnou kapitulaci. Nejenže odmítlo jednostranně prosadit svou (neexistující?) vůli ohledně výškové budovy v dané lokalitě jedním z výše zmíněných nástrojů, ale dokonce si dramaticky zhoršilo svou vyjednávací pozici vůči developerovi ohledně podoby jeho plánovaných staveb.

Tahounem této podivuhodné servility vůči soukromému subjektu byly strany ODS a ČSSD. Zcela nelogicky argumentovaly, že pokud se prodej pozemku bude blokovat, developer s městem nebude jednat (no, když se prodá, tak také ne – nemá k tomu už důvod). Zazněl také názor, že investor ten pozemek vlastně nepotřebuje a může si obchodní dům upravit a postavit i bez něj. Otázkou zůstává, proč tedy podstupoval složité řízení převodu městského majetku?

Na výtky ohledně vylidňování centra města a neúměrně vysoké koncentrace prodejních ploch (již teď je to 1100 m2 na 1000 obyvatel, přičemž v Londýně je to asi 400 m2) radní téměř nereagovali, s výjimkou velmi osobitého vysvětlení, že za vymíráním centra stojí neochota potomků přebírat obchody po rodičích. Tyto konkrétní námitky přicházely například i od TOP 09, která spolu s KDU-ČSL prodej nepodpořila. ODS a ČSSD se tak při hlasování nemohly opřít o své koaliční partnery a prodej prosazovaly proti jejich vůli. V této situaci však radostně přiložilo ruku k dílu „opoziční“ ANO a také komunisté.

Jak prodej Androva stadionu, tak i následný odprodej pozemků developerovi Šantovky poukazují na to, že z favorita podzimních komunálních voleb, hnutí ANO, se stal přítel starých pořádků, který podobně jako na krajské úrovni začal i v samotné Olomouci ochotně spolupracovat se zavedenými stranami ČSSD a ODS, proti nimž se přitom má údajně vymezovat. ANO podpořilo tyto strany při hlasování o Andrově stadionu i přesto, že se jeho olomoucký předseda Žbánek ještě v listopadu vyslovoval proti odkupu. Lze jen spekulovat, co jej přes zimu přesvědčilo změnit názor. Frašku a výsměch veřejnosti v podání ANO dovršil zastupitel, poslanec a neúspěšný kandidát do Senátu Brázdil, který požadoval, aby se prosadilo nějaké opatření, na základě kterého by příští zastupitelstva nemohla s Androvým stadionem a přilehlými pozemky svobodně nakládat a ty se mohly nadále využívat pouze pro účely fotbalu. Jinými slovy, město kupuje majetek, který má být odteď jeho, ale má se zavázat k tomu, že bude využíván jen ve prospěch akciové společnosti, od níž ten majetek kupuje. Poslanec Brázdil řekl „třeba na 500 let.“ Na paradoxnost tohoto návrhu jej upozornil i samotný zástupce Sigmy Olomouc.

Vedení města nadále prokazuje, že zájmy soukromých subjektů jsou pro něj důležitější než zájmy občanů. Starají se především o finanční profit soukromé akciovky (Andrův stadion), jdou nekriticky na ruku developerovi při realizaci jeho podnikatelských plánů bez ohledu na negativní důsledky pro život ve městě (Galerie Šantovka 2) a dlouhodobě se usilovně snaží neřešit situaci ohledně potenciální stavby vysoce kontroverzní Šantovka Tower. Nejvíce alarmující je ale naprosto nekritický postoj hnutí ANO k těmto praktikám, jeho ochota měnit vlastní názor a podpořit zavedené strany tam, kde jim schází hlasy vlastních koaličních partnerů. V Olomouci se tak reálná změna pravděpodobně nedá očekávat ani v příštím volebním období.

Daniel Řezníček

Autor je členem Rady Strany zelených v Olomouci.