ANKETA VEČERNÍKU Pomáhá práce obětavého dobrovolníka městu?

O práci Josefa Kováře, který se ve volném čase věnuje nápravě škod na veřejných prostranstvích, se v Olomouci opravdu mluví. Zeptali jsme se osobností, jak vnímají práci tohoto dobrovolníka v širším kontextu.

„Jak vnímáte počínání Olomoučana Josefa Kováře, který ve volném čase sám přemalovává graffiti, různé čmáranice a podobná znečištění na stěnách olomouckých památek?“

Tomáš Kryl, průvodce, popularizátor historie a místopředseda Asociace průvodců ČR:  Tomuto obětavému muži patří obrovské vyjádření vděčnosti.  Jeho nezištná a obdivuhodná činnost si zaslouží udělení Ceny města Olomouce. Je ostuda, že tak nádherné historické město s památkou UNESCO při existenci městské policie a kamerového systému, je vydáno napospas jeho ničitelům a devastátorům. Vyrazíme-li do centra, zjistíme, že je těžké najít dům nebo objekt, který by nebyl nějakým způsobem kontaminován většími nebo menšími čmáranicemi od bezohledných barbarských vandalů, jež mají obrovské štěstí, že už jim nelze, jako ve středověku, za toto jejich odporné počínání useknout ruce.

Děkujeme, pane Kováři!

Matouš Peikán, zastupitel, SPOLU/ KDU-ČSL: Jednání pana Kováře považuji za velmi obětavé a inspirativní. V době, kdy se vandalismus a bezohlednost bohužel stávají běžnou součástí městského prostředí, je ochota jednotlivce investovat svůj čas, prostředky i energii do obnovy vzhledu památek důkazem silného občanského cítění. Připomíná nám, že péče o veřejný prostor není jen úkolem města či odborných firem, ale zájmem nás všech. Takový přístup si zaslouží uznání i podporu – a to nejen morální, ale ideálně i praktickou, například poskytnutím materiální pomoci či vyjednání realizace s památkáři. Pan Kovář svým konáním ukazuje, že i jednotlivec může viditelně přispět k zachování kulturního dědictví pro další generace.

Pavel Jelínek, náměstek hejtmana, SPD: Počínání pana Josefa Kováře vnímám pozitivně. Vážím si všech lidí, kterým není veřejný prostor lhostejný. Bohužel to v mnoha případech je boj s větrnými mlýny. Dokonce to někdy může připadat, že je to suplování fungování města. Samozřejmě ne vždy veřejné instituce fungují k naprosté spokojenosti občanů, přesto město funguje dobře. Jednotlivé případy oprav nátěrů je nutné plánovat, někdy i včetně kompletní rekonstrukce povrchů zdí. Vnímám přínos pana Kováře i v tom, že by si obyvatelé mohli více všímat, co se kolem nich děje a bránit si pěkný vzhled svého okolí.

Martin Major, poslanec, SPOLU/ODS: Můžeme se na něj dívat jako na perfektní zosobnění zásady, že aktivní, samostatný a iniciativní občan je nejcennějším motorem celé společnosti. Současně ho můžeme vnímat jako upozornění, že ve městě ani zdaleka nefunguje všechno tak, jak by mělo. Aktivní občan má v této situaci větší reálný dosah na náš pocit z pobytu ve městě než úředník, který svět vidí skrze seznamy investičních priorit či vypsané dotační výzvy. Lidem venku na úředních postupech nezáleží, skutečnou radost jim logicky udělá, když hnusnou čmáranici nahradí díky obětavému aktivnímu občanovi čistá bílá stěna. Chápu, že radnice postupuje podle výše zmíněných kritérií, ale práce pana Kováře by ji mohla inspirovat třeba k tomu, že mezi mnohamilionovými rekonstrukcemi, na něž se čeká léta, má při správě veřejného prostoru smysl i běžná všední a každodenní údržba, byť nikdy nepůjde o trvalé řešení. Zametat chodníky také musíme častěji než rekonstruovat jejich dlažbu.

Radim Himmler, ředitel Muzea Komenského v Přerově: Aktivitu pana Kováře s obdivem sleduji. Jeho aktivita není jen altruistické a dobrovolnické zkrášlování vybraných míst, ale poukazuje na obecnější problémy: pasivitu většiny občanů, kteří se asi již smířili, a to i v tak významné památkové rezervaci jako je Olomouc, s invazivním a neestetickým vizuálním smogem v podobě vandalského graffiti a tagů; a také nedostatek vytrvalosti vlastníků nemovitostí, včetně budov v majetku města, proti ničení fasád soustavně bojovat.