Nyní v Premiere Cinemas Kinorecenze: Beach Bum

Recenze na film se mi v hlavě skládala už během prvních záběrů a až do konce se toho moc nezměnilo. V případě podivuhodného snímku nazvaného The Beach Bum (do češtiny raději nepřeloženo) je ale nezbyytné přísně oddělit filmové řemeslo a zpracování od hlavní myšlenky díla.

Pokud jde o to první a slovy klasika: Jak je ten film drahej, tak je blbej! A je to doopravdy příšerné. Ještě nikdy jsem nezažil, aby v půlce filmu odešlo šest lidí, a kdybych nebyl najatý na psaní recenzí, odejdu taky. Věčně zhulený a opilý „básník“ nemá ani prazákladní charisma, pro svoji roli se naprosto nehodí a co hůř, takových vychlastaných „filosofů života“ je v Olomouci plná Ponorka; pouze nedostávají Pulitzerovy ceny, což je velmi násilná a těžko uvěřitelná autorská licence filmu. V reálu by to tak asi nebylo a dávno by skončil v detenčním zařízení. Na film nechoďte, je to doopravdy hrozné.
Teď k hlavní myšlence (která se dala pojmout mnohem lépe): film povídá něco o svobodě člověka a o jeho totální dematerializaci. Když už bezdomovec a pobuda prodá svoje „básně“ za ty miliony dolarů a na největším večírku svého života všechny ty bankovky (s podpisem toho správného chlápka z banky, tudíž asi platné) prostě vystřílí ohňostrojem do luftu, zase mu nezbude nic a přesto zůstává šťastný, má moje sympatie. Taktéž toužím v určité chvíli života po pokud možno co největší míře dematerializace. Nic nemít. Nic nevlastnit. Nikde nebydlet. Žít.