Zde může být vaše reklama.

Achillovy paty Olomouce Schody z parku do centra u Konviktu

Schody z parku do centra u Konviktu

foto: Lukáš Blokša

28. 09. 2019 - 12:00

Ze strany parku vypadá budova schodů náležící k olomouckým hradbám úžasně, od Michalských schodů a vevnitř už to zase tak báječné není. Oprýskané, počmárané, občas i něčím jiným znečištěné stěny, rozbité schody. Na fotkách místo vypadá i přes tuto výzdobu velmi často kouzelně, ale když jím musíte procházet každý den, nejspíš byste po čase ocenili opravené schody a krásně čisté, bílé stěny. V době, kdy spousta lidí i politici řeší problémy jako je zimní stadion a bezdomovci, se na tyto doslova zákoutí zapomíná.

Olomouc je krásné město. To je bez debat. Stejně jako jiná města, má ale i Olomouc své velké i malé problémy, tu více, tu méně viditelné, což jde v tomto případě říct i doslova. Protože tento problém prostě vidíte. A to je fakt.

Když si vybavím schody, které vedou mezi parkem a Žerotínovým náměstím, začínající v sousedství nedávno opraveného mauzolea a ústí mimo jiné vedle vily Primavesi a přímo naproti je krásně zrekonstruovaná budova filozofické fakulty, kde studují mimo jiné budoucí historikové, nehledě na to, že na obě olomoucká hlavní náměstí je to, co by kamenem dohodil, derou se mi do očí slzy.

Z pohledu obyčejného laika to s opravou podobných míst totiž vypadá jednoduše. Skoro se mi až chce říct, že by na oprýskané a pomalované stěny stačilo vzít maltu a tu správnou bílou barvu, do ruky váleček, nebo prostě něco, čím barvu na maltou vyspravenou stěnu namatláme a je to.

Tak jednoduché to nejspíš nebude, ale v době, kdy se řeší problémy, zda postavit zimní stadion nový, či jen rekonstruovat současnou, dnes již legendární, Plecharénu, mi pořád pořízení „kyblíku“ barvy přijde jako malá oběť. Nevím sice, zda by krásně vypadají, bílou barvou se skvoucí průlez z parku do centra ocenilo tolik lidí jako nový hokejový chrám, ale mně by se líbilo, kdybych nemusel dennodenně chodit kolem tu více, tu méně povedených malůvek.

Mnozí z vás by mohli namítnout, že přece ve chvíli, kdy bude stěna bílá, za chvíli už zase bude pomalovaná. Ano, tato myšlenka víceméně hraničí s jistotou, ale… Hokejový stadion, ať už nový, či rekonstruovaný, jednou taky začne dosluhovat a bude se muset opravit. A s takovou logikou bychom tady mohli klidně všichni shnít ve vlastní „špíně“. Protože proč se starat, když se to zase jen zašpiní.

Napadají vás další podobná místa, která by si zasloužila, aby si jich někdo „všímal“? Napište nám, my už se o to postaráme!

Další články